Menu

Logo Praha 9
Logo Praha 9
Logo Nadační fond
Kategorie: Akce - závody

Československá republika a Sokol

Československá republika a Sokol

Otakar Mach                                                                                                      

28. říjen je významný den v našich národních dějinách, je to den vzniku Československé republiky. Na událostech, které k tomu vedly, měli významný podíl i sokolové. Abychom si tyto souvislosti objasnili,  musíme se vrátit do doby před vypuknutím I. světové války.

Tato válka byla připravována Německem a rakouskou habsburskou monarchií hluboko před rokem 1914. Byl to tzv. Schlieffenův plán, jehož konečným cílem bylo vytvoření německé Mitteleurope, zahrnující monarchii, Balkán a východoevropské země  Neněmecké národy měly ztratit politickou subjektivitu a stát se folklórními rezervacemi.

 Atentát v Sarajevu byl jen záminkou k rozpoutání války, ta by vypukla tak jako tak. Již na počátku války bylo jasné, že ani Češi, ani Slováci se s válkou neztotožňují, že válka je záležitostí pouze Němců a Maďarů. Vojáci si brali sebou sokolské legitimace. Na frontě naši vojáci hromadně  zbíhali do zajetí, v dubnu 1915 to byl celý 28. pluk. V  Kragujevaci se vzbouřil 71. pěší pluk tvořený Slováky; 44 rebelů bylo popraveno.

Tyto činy prostých lidí vedly T. G. Masaryka k rozhodnutí zahájit protirakouský odboj. „Já jsem se zastyděl, že my, političtí vůdcové, byli jsme bezradní ještě v okamžiku, kdy již naši vojáci zvedli revoluci.“ Při cestě do Itálie v prosinci 1914  byl varován, že mu po návratu hrozí zatčení. Rozhodl se pro emigraci a zůstal v Ženevě, kde vytvořil první koncepci Československého státu. Zůstal ve styku s domácím odbojem – Mafií, ve které pracovali Alois Rašín, Karel Kramář, Antonín Hajn, Přemysl Šámal, Josef Scheiner a Edvard Beneš, který emigroval v září 1915.

JUDr. Josef Scheiner, starosta Sokola, převedl do zahraničí značné finanční částky patřící Sokolu, a tak zabezpečil činnost našeho zahraničního odboje. Vznik republiky byl financován z vlastních národních zdrojů, naši odbojoví pracovníci nebyli na výplatní listině žádného cizího státu.

Zatímco se vytvářel náš odboj na úrovni politické a diplomatické představovaný Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem, usilující o mezinárodní uznání našich práv na samostatnost, na frontách již bojovali čeští a slovenští vojáci za vlastní republiku. Již v srpnu 1914 v Paříži vzniká z příslušníků československé  menšiny, převážně členů pařížského Sokola, vojenská jednotka, rota „Nazdar“. Na podzim vojáci prodělali výcvik a odcházeli na frontu jako „Compagnie Nazdar“, kde byli zařazeni do svazku Marocké divize. V květnu 1915 se divize přesunula do oblasti Arrasu, kde zahájila ofenzívu proti Němcům. V prvním sledu byla rota Nazdar. Pronikla linií obrany  do hloubky osmi kilometrů.,   Rota  měla značné ztráty a přestala prakticky existovat.  Dostalo se jí uznání

v armádním rozkazu, který ocenil zejména ducha odhodlanosti a obětavosti.

Ve Francii pokračovalo formování československých legií, které byly uznány dekretem prezidenta Poincaré (Čechoslováci budou pod vlastním praporem bojovat proti centrálním mocnostem). Přicházeli naši krajané ze všech koutů světa.  . Byla vytvořena 1. československá brigáda, která složila přísahu 30. června 1918 v Darney se slovy, že budou bojovat do té doby, dokud naše země české i slovenské nesplynou v samostatný a nezávislý československý stát.

Brigáda byla přesunuta do Champagne  a při postupu za ustupujícími Němci se dostala do prostoru města Vouziers.  V těžkých bojích  21.10.1918 muže proti muži naši Němce vytlačili a dobyli Terron. Boje trvaly až do 30. října, kdy už jsme v Praze slavili vznik samostatné Československé republiky. 

V letech před 1. světovou válku odcházeli do carského Ruska  sokolští cvičitelé, kteří tam působili jako učitelé tělocviku na školách. ČOS  pro ně pořádala před odjezdem kurzy,  vedené takovými osobnostmi, jako byl Augustin Očenášek nebo Dr. Karel Vaníček. Jedním z těchto sokolských tělocvikářů byl pozdější plukovník Československých legií Josef Švec.

Po vypuknutí války generál Matěj Němec, jeden z těchto sokolských cvičitelů, píše ve svých pamětech „Musíme splnit svou sokolskou a národní povinnost a jít společně s ruskou armádou bojovat  proti Rakousko-Uhersku a Německu“. Dobrovolníci se shromažďovali v Kyjevě.   Ti byli rozmístěni po ruských jednotkách, plnili úkoly rozvědčíků a v rakouských uniformách pronikali do frontového týlu. Mezi českými jednotkami rakouské armády prováděli protirakouskou agitaci. Řady jejich příslušníků narůstaly, až byla v roce 1916 z této České družiny vytvořena Československá střelecká brigáda.

Na vlastní žádost nasazena na frontu v rámci  připravované ofenzívy u městečka Zborov.

K útoku vyrazili naši  legionáři 2. července 1917  a  prolomili frontu.   

Bylo to první velké bojové vystoupení zahraničního československého vojska,    T. G. Masaryk napsal: „Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím“.  Stát, který ještě neexistoval, měl již svou vítěznou armádu.

V Rusku docházelo k nepřehledné situaci, armáda se rozkládala,. Proběhly dvě revoluce a k moci se dostali bolševici.   Legie byly rozleptávány zevnitř bolševickými agitátory, mezi ně patřil také Jaroslav Hašek. U některých jednotek se situace vyhrotila až na okraj vzpoury.   Plukovník Švec, který zklamán nekázní své  jednotky se 25. října 1918 zastřelil. Jeho sebeobětování obnovilo morálku u pluku.. Jméno plukovníka Švece nese jedna z moravských žup.

 Na italské frontě byla situace rozdílná od Francie a Ruska.  Diplomatickým působením, zejména generála Štefánika, italská vláda svolila ustavit Československý dobrovolnický sbor  lednu 1917. O jeho organizaci se zasloužil Jan Čapek., náčelník župy Moravskoslezské. Osvobození Československa se nedočkal., padl u Tossalty 17.VI.1918. Jeho jméno nese župa Těšínská.

Československé legie byly organizovány v sokolském duchu. Vycházelo se ze sokolských řádů, oslovovalo se bratře, zdravilo se Nazdar!, i velení a názvosloví bylo sokolské. Byly založeny na dobrovolné kázni, tak jako sokolská organizace. V pravém slova smyslu legionáři naplnili myšlenku Miroslava Tyrše o národním vojsku.

Doma byla situace dosti tíživá. Persekuce po stránce politické, celkový úpadek po stránce hospodářské; vše bylo orientováno na válku.  Potravin byl nedostatek, někde byl i hlad a hladové bouře. Přesto lidé nepodlehli.

Řada protirakousky smýšlejících politiků byla uvězněna. Česká obec sokolská byla zakázána, v sokolovnách byly zřízeny lazarety pro raněné z fronty. Pro podporu války a monarchie se vyslovili pouze někteří poslanci katolických stran a jedna frakce sociálních demokratů.  Na  politické úrovni docházelo k radikalizaci a v Tříkrálové deklaraci roku 1918 se požadovalo spojení českých zemí se Slovenskem. Podobně tomu bylo i na Slovensku., kde politická  reprezentacese přihlásila k ideji společného státu …Sme za orientáciu československú“.  

V Paříži 14. října byla  vytvořena prozatímní  československá vláda v čele s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem.

 Wilsonova nóta z 18. října 1918  uvádí, že „mezi Čechoslováky a říší německou a rakousko-uherskou je stav válečný, Československá národní rada je válčící vláda“.

Na  tuto nótu odpověděl rakouský ministr zahraničí Julius Andrássy. Text této nóty, vyvěšený 28. října 1918 na budově Národní politiky, pochopili Pražané jako kapitulaci Rakousko-Uherska. Nadšené davy se vydaly do ulic, strhávaly znaky c.k. monarchie, všude byly trikolory.   Převrat proběhl důstojně a bez prolévání krve, bez jediného výstřelu, bez excesů.. Bylo to zásluhou Sokolů. Starosta Sokola dr. Josef Scheiner vyslal do ulic sokolské hlídky v krojích, které dbaly o pořádek. Sokolové střežili budovy, hlídali sklady s potravinami a jiným materiálem, dbali o bezpečnost občanů. 

Po skončení války neměl nově vzniklý stát ještě vybudovanou armádu a již mu hrozilo nové nebezpečí.  Slovensko začala obsazovat  maďarská armáda a Těšínsko Poláci..  Formovaly se sokolské pluky,  které odcházely na Slovensko bojovat s Maďary.  Později sokolské jednotky nahradili legionáři, vracející se z italské fronty.

Politická reprezentace prokázala schopnost zvládnout obtížnou situaci při převzetí moci a

v tom jí prokázal neocenitelnou pomoc Sokol. Sokol sehrál významnou roli jak při začátku odboje, v jeho průběhu a při jeho vítězném završení. 

 

Vedle tradic husitských a táborských byla to idea sokolská, která nás vedla, a disciplina i řád sokolský, který jednotlivci znali a jimž se podrobovali a které se jim stalo druhou přirozeností. Toto sokolství se vlilo v naši vítěznou armádu. (T.G.M.)

print Formát pro tisk